Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme jeli naposled do veteránů

10. 2. 2008

Tři týdny po operaci jsme s Muffym vyrazili na další výstavu. Simona Malá byla tak hodná, že donutila svoje kluky a návštěvu, aby vstali o dvě hodiny dřív, naložili nás a jeli jsme.

Přestože jsme dojeli na místo těsně na konci přejímky, zaparkovali i zaprezentovali jsme se v klidu. Kluci si šli půjčit pejsky a Simona se mnou šla ke kruhu. Ve veteránech jsme měli stejného konkurenta, jako v Olomouci (Giant Bolero z Dixie), navíc jsme po operaci neměli naději - v rámci operace, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, jsem Muffyho nechala kastrovat. Takže jediné, co mě zajímalo, bylo, jestli mě pan rozhodčí vyhodí rovnou, nebo až za chvíli.

Paní, která vystavovala našeho konkurenta, nás dokonce pozdravila... to mi udělalo radost. Pan rozhodčí si prohlížel Muffyho na stole, díval se mu na zuby, a když pak hmatem zjišťoval zbytek, nemohl ho najít... No co, já jsem mlčela a on se na nic nezeptal. Kolečko jsme obešli dvakrát, s mým klasickým přehozením psa na druhou stranu a zpátky, které vypadá, jako bych o něho zakopla. Dostali jsme (překvapivě, ale vážně) známku V2 a tento posudek:

Pes ve velmi dobré kondici, avšak ne zcela standarní nesení uší.“ Známka: výborný 2

Ó jak jsem byla šťastná... i když začínám někde hluboko pochybovat o kompetentnosti rozhodčích. Pan rozhodčí nám ruku nepodal, ale vynahradila to paní vedoucí kruhu, která byla velice milá a organizovaná. Muffyho jsem moc pochválila, dostal za odměnu sýr.

Byli jsme ovšem přihlášení ještě do senior handlingu, na který jsem se z nejrůznějších příčin nedokázala nijak předem připravit, takže jsem se akorát převlekla do bílých kalhot a bílého svetru a doufala, že v bílé paní rozhodčí Ovesnou oslním. Muffy, který už spal, byl vytažen do předkruhu, kde si najednou všimnul ostatních pejsků. Nástup do kruhu jsme měli stylem „pes po mně skáče a čuchá po zemi“. Postoj jsme zvládli i s obcházením, a dokonce paní rozhodčí vybrala do užšího výběru jak huskyho, který stál před námi, tak kavalírka, který stál za námi, takže k postupu jsme měli opravdu blízko.

Děcka dopadly podstatně líp: Honzík, Filípek, Deniska i návštěva Nika postoupili do semifinále, Honzík s Nikou pak do finále. Honzík se umístil jako druhý a Nika jako třetí. Máme ještě co dohánět... Stačilo mi, když si Filípek cvičně půjčil Muffyho a dvakrát s ním obešel kruh - a vypadali báječně.

Abych to shrnula, tuto výstavu jsem si užila. Nestresovala jsem se a stihla jsem i obejít stánky. Rozhodla jsem se, že vzhledem ke kastraci už Muffyho vystavovat nebudu, ale ráda bych ho ještě použila na handling.

 

Náhledy fotografií ze složky Mezinárodní výstava psů, Brno 2008