Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme se jeli vystavovat do pracovní třídy

17. 5. 2003

Jak jsme se jeli vystavovat do pracovní třídy

Na podzim roku 2002 se nám konečně podařilo složit zkoušku ZMMP, která malé knírače opravňuje k účasti ve třídě pracovní (samozřejmě jen na výstavách po úroveň národní), tak jsem se rozhodla, že se jako ti pracanti taky musíme předvést, a to například... například na OKV KCHK v Brně!

Objevil se ovšem problém: To, co já jsem považovala za tzv. "malý certifikát", který opravňuje psa k účasti ve třídě pracovní, tedy potvrzení o vykonané zkoušce, vůbec malý certifikát nebyl! Psala jsem maily na Plemennou knihu, ovšem ty zůstaly bez odezvy. Až mi moje známá Hanka Polášková poradila, abych jim tam zavolala, protože jinak bych se taky nemusela dočkat, že? A taky mi dala číslo. Moc dobře si pamatuju, jak jsem tenkrát před tělocvikem dřepěla v chodbičce k záchodu a strašně volala na Plemennou knihu... Tam mi paní řekla, že jim mám poslat papíry a to potvrzení, a k tomu že mám připojit dopis, kde napíšu, že jsem se s nima domlouvala a že to spěchá. Takovouto krkolomnou cestou se k nám tedy dostalo Potvrzení (Neplatí pro mezinárodní výstavy) o vykonané zkoušce, která opravňuje níže uvedeného psa / fenu k zařazení do třídy pracovní na oblastní, národní, klubové a spciální výstavě ČR, mohli jsme se přihlásit a nakonec i jet.

Ze Zlína jsme vyjeli 17. května 2003 jako malá výprava. Auto poskytnula a řídila Peťa Malá, která původně chtěla vystavovat svou velkou kníračku Gábu, ale ta se rozhárala, takže z toho nic nebylo. Na první předvedení v ČR vezla svůj nový přírůstek dovezený z Maďarska, střeďáka pepř a sůl Zara, Hanka Polášková, která mi také předtím upravila Muffyho. Byla to vlastně ona, kdo mi dal ten první popud, abych zkusila výstavy obecně, a právě ona mě taky naučila nebát se upravit si psa. A nakonec moje maličkost s maličkostí Muffym.

Ve třídě pracovní jsme byli sami, a to na celé výstavě. Je to docela ostuda, že se tam nenašel ani jeden pracovní velký knírač, že? Dopadnout jsme mohli jen dobře - nedělala jsem si žádné naděje, jen jsem doufala, že nás nevyhodí z kruhu. Paní rozhodčí Parylová nám ale napsala takový posudek, že jsem si řekla, že ten pes asi opravdu nebude tak škaredý, jak jsem myslela:

"7-mi letý pes, standardní výšky, kvadratický, kompaktní, typická hlava, skus nůžkový, chybí 2x P1 oboustranně dole, oko tmavé, uši nekupírované, vadně nesené. Výborná linie hřbetu, výborné úhlení končetin. Velmi dobrá kvalita i barva srsti, ale na prsou bílý znak táhnoucí se až na spodní stranu hrudníku. Velmi vyrovnaná povaha." Známka: dobrý

Musím říct, že paní rozhodčí Parylová si všimla všech Muffyho nedostatků, ale i všech jeho předností. Dostali jsme zelenou stužku, kterou jsem po zbytek výstavy hrdě nosila, posudek a diplom. Stužku s diplomem mám doma vyvěšenou. Tato výstava, i když jsme na ní dostali to nejspravedlivější (a tedy nejhorší) hodnocení, je jediná taková opravdová, protože ve třídě pracovní ještě pořád šlo o případné zařazení do chovu. A taky jsem tam zjistila, že by mě to vystavování mohlo bavit nebo co. Člověk se na to může připravit předem, nemá z čeho být nervózní (alespoň v našem případě, my jsme nikdy nepotřebovali honem získat ještě jednoho CAJCe, abysme byli junioršampióni), a hlavně se od něho ani od pejska nevyžaduje žádný velký pohyb.